Dealer

Pusher

Krimi / Thriller - Dánsko, 1996, 105 min

Režie:

Nicolas Winding Refn

Scénář: Jens Dahl, Nicolas Winding Refn

Kamera: Morten Søborg

Hudba: Peter Peter

Hrají: Kim Bodnia, Zlatko Burić, Laura Drasbæk, Slavko Labovic, Mads Mikkelsen, Peter Andersson, Levino Jensen, Thomas Bo Larsen, Lars Bom, Nicolas Winding Refn, Jesper Lohmann, Gordon Kennedy, Coco C.P. Dalbert, Liv Corfixen, Michael Hasselflug, Gyda Hansen, Gordon Kennedy 

Dealer Frank a jeho kumpán Tonny prodávají drogy za mafiána Mila, ale při jednom velkém kšeftu jim policie udělá škrt přes rozpočet, a najednou zůstanou Frank a Tonny před bossem bez drog a bez peněz. Rozzlobený šéf jim dá 48 hodin na zaplacení dluhu, od této chvíle začíná závod s časem...

Recenze:

Malarkey : Takovouhle jízdu jsem teda vůbec nečekal. Přitom myšlenka je neskutečně jednoduchá, že kdybych sledoval jenom pět minut filmu tak naprosto pochopím myšlenku, pochopím konec, pochopím i atmosféru, ale to by byla veliká škoda. Když už koukat na film, tak na něj koukat pořádně a v rámci Dealera obzvláštně pořádně, protože takovou sondu do obchodování s drogami jsem snad ještě neviděl. Tedy z pohledu dealera, jakoby obyčejnýho překupníka, který žije celý den ve stresu jak z jedné strany, která se ho chystá den co den zabít za dluhy, tak z druhé strany, ze které zase vymáhá ty prachy aneb jak si to uděláš, takový to máš. Dealer je ale schopný případ toho, že takový život nikam nevede, stejně jako nikam nevede příběh tohoto filmu, jednoduchý, ale svým způsobem hodný k zamyšlení. Tak je to nejlepší. 

Marigold : Hledání rytmu a rukopisu v dlouhých kontaktních detailech a (zřejmě) zčásti improvizovaných dialozích dvojice delikventů. Ve druhé části, kdy film opustí model buddy movie a začne sledovat výhradně zoufalý boj Franka o přežití se v neonovém světle nočních klubů a barů rodí Refnova záliba v estetizaci brutality a morálně pochybných postav. Zatímco zpočátku se klasická rudá a fialová světla nepoužívají zásadně příznakově, skvostná závěrečná sekvence rodí režiséra, který svoje hrdiny používá jako projekční plátna svých brutálních vizí. Film na pomezí amatérské kinematografie, zbytkových vlivů Dogma 95 a probouzejícího se vizuálního monstra.

Scény byly natáčeny chronologicky, tak jak jsou uvedeny ve filmu